TŘIKRÁT NA ŠTRBSKÉ PLESO
POPRVÉ ROKU 1896
Osídlování zalesněného
úpatí Vysokých Tater v šestnáctém a sedmnáctém století
nezasáhlo do hor, kam přicházeli jen pastýři, dřevorubci a
horníci, lesníci a lovci, sběrači lesních plodin a
léčivých bylin, geologové a botanici. Až koncem osmnáctého
století tu vzniklo větší osídlení v místech dnešního Starého
Smokovce , při prameni
kyselky, blízko lovecké chaty grófa Štefana Csákyho. Ten tu
dal postavit roku 1797 tři dřevěné domky a kaplanku pro
letní návštěvníky hor, a
v první polovině 19.století pak zřídil vodoléčebný
ústav. Proslulost výsledků léčení příliv hostí
zvyšovala. S nimi přicházeli do Vysokých Tater jejich
průvodci a turisté, i když cesty byly zatím namáhavé a
putování zdlouhavé.
Převratnou změnu do života
prostých pasteveckých a rolnických osad v podhůří přinesla
Košicko-bohumínská dráha ze Žiliny přes Štrbu a Poprad do Spišské Nové Vsi , v létě 1872 prodloužená až do Košic . Ve vysoko položené stanici Štrba na ...
Šlo o to, jak spojit druhou
podtatranskou stanici Štrbu s půvabnou živou oblastí Štrbského
Plesa , rozloženou v
nádherné kotlině pod věncem horských štítů. Překonat na
poměrné krátkou vzdálenost výškový rozdíl 450 metrů
mohla jen ozubnicová železnice podle některého ze
švýcarských systémů.
O koncesi ke stavbě
požádal uherský magnát Vojtěch Keglevich v roce 1892, ale
koncesi pak převzal majitel Štrbského Plesa Jozef Szentiványi a dal vypracovat
projekt v Budapešti. Obyvatelé Štrby horskou dráhou nebyli nadšeni, obávali
se, že jim odvede hned od vlaku návštěvníky do Vysokých
Tater a že přijdou o výdělky hospodští, povozníci i ti, kdo pronajímali byty. Odmítali prodat
pozemky na stavbu trati, nakonec však ustoupili a ukázalo se,
že o nic nepřišli.
V červenci 1895 vytyčili
zeměměřiči trasu ozubnicové dráhy ze Štrby na Štrbské
Pleso s jedinou ...
(Josef Hons, Horské dráhy světa, Nadas, 1985)