V časoch stavieb prvých železníc bolo všetko čo sa zavŕtalo do zeme spojené s peklom, ba priam s diabolskými mocnosťami. Železnica sama o sebe samozrejme, lebo rušen prskal oheň, dym a paru a pohyboval sa bez koní! Ak bol nikde na trati aj tunel, prostý bohabojný ľud spisoval poslednú vôľu aj po pohľade na idúci vlak.
Stavba tunela v kraji bola pre miestne obyvateľstvo čímsi záhadným, nebolo ju na povrchu veľmi vidieť, prácu robili väčšinou cudzím jazykom hovoriaci "barabi", vyzbrojení kahancami, kladivami a krompáčmi. Tlmené dunenie pri odstrele horniny vnútri tunela takej stavbe veľa sympatii nepridali. A tak až mladším generácim prestal byť tunel strašiakom, ľudia v ňom videli zaujímavé technické dielo a oceňovali skrátenie cesty.

(Jiří Bouda)

Tunel, řeknete. Nu, a co na tom. Je to nejspíše k zlosti pro nás dospělé. To dospělí honem vstávají a honem vytahují okna, hlavně uprostřed léta, kdy jsou všechna, spuštěná, otevřená. Rychle, lokomotiva pronikavě píská a brzdí a už do něj vjíždí, rychle, těch sazí je tu stejně dost, nechceme další a ještě kouř.
A ten zarytý čtenář tam v koutě, ten jenom nešťastně povzdechne. - Ach ano, tak zase tunel, čtete v jeho tváři, - zrovna, když je to nejhezčí. Sklopne knihu s prstem na nedočteném řádku, svraští, čelo a zahledí se do neznáma.
Tunel, řeknete. Je vlastně pro radost pouze dětem. Všechny se hrnou k zavřeným oknům a chtějí vidět tmu - je v ní asi něco tajemného a přikládají ručky k očím a opírají je o umazaná skla. Teď právě šláply na nohu onomu zuřivému čtenáři, pohybujícímu se v nepřítomnu.
Tunel, řeknete. Nu, to je toho, já už takových viděl! Jak říkám, jsou jenom k zlosti, takhle v létě, prosím, v zimě, to ne, to si jich člověk dohromady ani nevšimne. A vůbec, jsou tu odedávna, musí tu zřejmě být, kdekdo o nich ví a kdekdo si na ně zvykl.

(Felix Horáček)

Mapa polohy železničných tunelov na Slovensku (1110x540 - 14,5kb)