2. Problémy individuální a hromadné dopravy

Jako nedílná součást růstu ekonomické vyspělosti státu a tím i zvyšování životní úrovně obyvatelstva je zvyšování hybnosti obyvatelstva. To souvisí jednak s růstem příjmů obyvatelstva a s větším množstvím volného času, ale také s tím, že současný vyspělý svět se stává propojenější, kdy lidé již neuskutečňují svou aktivitu na relativně malém a uzavřeném území, nýbrž na území značně rozlehlejším, což klade zvýšené nároky na dopravu. Lidé se dopravují z místa svého bydliště do zaměstnání, na dovolenou cestují do vzdálenějších oblastí.

2.1 Propustná výkonnost

V době kdy začala prudce narůstat individuální automobilová doprava bylo jediným řešením neustálé rozšiřování silniční sítě, tedy budování silnic tam, kde dosud žádné nebyly, rozšiřování stávajících silnic, budování zcela nových kapacitních silnic - dálnic ve směrech, kde sice silnice existovala, avšak nedostačovala. Tento způsob řešení problému vedl i k tomu, že byly budovány další dálnice paralelně se stávajícími. Jak je patrno, tento vývoj není možný do nekonečna a tedy tento přístup k řešení přebujelé automobilizace je neprůchodný. Výstavba stále nových a nových dálnic je nejen finančně vysoce nákladná, ale přistupují i jiné faktory jako je nedostatek půdního fondu.

Tyto skutečnosti přivedly příslušné činitele ve vyspělých státech na myšlenku vrátit se zpět na koleje a hledat řešení ve zmodernizované, rychlejší a komfortní železniční dopravě. Odborníci těchto zemí totiž vypočetli, že náklady na vybudování 1 km dálnice jsou až o 400 % vyšší než náklady na vybudování železniční tratě o stejné propustné výkonnosti. Touto myšlenkou tedy dochází k renesanci v té době upadající železniční dopravy.

2.2 Energetická náročnost

Relativní spotřeba energie

Spotřeba benzínu individuální automobilovou dopravou při průměrné obsaditelnosti 1,3 osoby na jeden osobní automobil je značná a energetická úspora při hromadné dopravě kolejové, ale i autobusové je zcela zřejmá. Z tohoto pohledu se jeví železniční doprava s elektrickou trakcí jako nejefektivnější. Rovněž se hledají technická řešení, jak ještě zvýšit účinnost elektrických hnacích vozidel.

2.3 Poškozování životního prostředí

Třetím hlediskem, které donutilo vyspělé státy k hledání východisek z nepříznivé situace, bylo hledisko ochrany životního prostředí.

Mezi vlivy, kterými doprava negativně působí na životní prostředí, patří především exhalace, mezi něž patří plynné i pevné škodliviny, dalším negativním vlivem je působení hluku a vibrací, zábor ploch a v menší míře i znečišťování vod.

Relativní množství škodlivin

Exhalace patří mezi nejškodlivější negativní vlivy dopravy. K hlavním znečišťovatelům v dopravě patří automobily. Ve světě je v provozu 630 milionů automobilů, z čehož méně než pětinu tvoří automobily nákladní. Mezi nejdůležitější škodliviny z výfukových plynů automobilů patří oxid uhelnatý, který vzniká nedokonalým spalováním paliva, jeho negativním projevem je to, že se váže na hemoglobin v červených krvinkách a brání tak v okysličování tkání. Nespálené uhlovodíky se negativně projevují zejména při fotochemické smogové reakci. Oxidy dusíku poškozují zejména dýchací soustavu. Stejné negativní projevy mají i oxidy síry a navíc způsobují záněty očních spojivek. Velmi nebezpečné jsou sloučeniny olova, které se v lidském organismu dlouhodobě hromadí a mohou způsobit poškození centrální nervové soustavy.

Ve velkých městských aglomeracích s hustou automobilovou dopravou dochází za specifických klimatických podmínek k vytváření smogu. Rozlišujeme dva typy smogu: smog oxidační a fotochemický. Pro smog oxidační, neboli londýnského typu, je typická oxidace SO₂ a jeho slučování s vodními párami, čímž vzniká volná kyselina sírová. Smog fotochemický, losangeleský, vzniká oxidací NO_x a C_xH_y za intenzivního slunečního svitu a obsahuje ozón.

Exhalace, kromě negativního vlivu na člověka, poškozují i ostatní složky živé přírody, ale i stavby a jiná technická zařízení. Dobře patrný je zejména úbytek lesů, který však vyvolává i sekundární účinky, jako jsou sesuvy půdy či pokles cestovního ruchu např. v alpských oblastech. Exhalace poškozují venkovní stavby, jejich omítky a fasády, rovněž podporují korozi různých konstrukcí, jako jsou mosty či sloupy elektrického vedení.

Porovnáme-li jednotlivé druhy dopravy z hlediska emise škodlivin, pak zjistíme, že osobní automobilová doprava produkuje 8,3x větší a nákladní automobilová dokonce 30x větší množství škodlivin než doprava železniční.

Dalším negativním vlivem dopravy je hluk a vibrace. Hluk poškozuje nejen sluchové orgány, ale i cévní, srdeční, zažívací, endokrinní a zejména nervový systém člověka. Zdrojem hluku v automobilové dopravě je samotný motor auta a valení pneumatik po vozovce. V železniční dopravě je hluk způsobován zejména pohybem ocelových kol vagónů po kolejnici a motory lokomotiv.

Škody způsobené dopravou na zdraví lidí jsou tedy jednak nepřímé, exhalace, hluk, vibrace, ale je nutné připočíst i škody přímé. Srovnání smrtelných nehod na silnici a železnici je uvedeno v následující tabulce.

Doprava je rovněž velmi náročná na prostor, tedy na zábor půdy. Neustálý rozvoj dopravy vedl k nedostatku půdy zejména v hustě obydlených územích hospodářsky vyspělých států. Půda se tak stala jedním z limitujících faktorů dopravní infrastruktury. Na záboru půdy má největší podíl automobilová doprava, zejména dálnice. Jejich neustále rozšiřování vedlo k nutnosti hledání alternativy a tou je hromadná železniční doprava. Železniční trať pro vysoké rychlosti vyžaduje pruh o šířce 15 m, naproti tomu šestiproudá dálnice 35 m - více než dvakrát tolik.