Pět kilometrů na jihovýchod od
Remetských Hámrů leží zapadlá obec Hlivištia. Ani se
nechce věřit, že tu kdy byly nějaké koleje. Opravdu byly, a
to dosti dlouho, zdejší lesní železnice vznikla již před
rokem 1900 a zřejmě patřila k nejstarším na Slovensku.Trať o délce 6 km s rozchodem 760 mm, původně nejspíš s koňským provozem, bez návaznosti k "velké dráze", procházela údolím potoka Žiarovnica (dříve Levková), který šestkrát překročila dřevěnými mosty. Výrazně přitom stoupala, na své nedlouhé cestě zdolala převýšení plných 300 metrů (přibližně 260 až 560 m n. m.)!
Hlivišťské nádraží leželo na JZ okraji obce, po levé straně cesty směr Vyšná Rybnica. Dnes je to pozemek vedle budovy, kde patrně sídlila lesní správa. Odtud trať vycházela pravým obloukem přes cestu k severu a hned přibrala krátkou odbočku zleva, kde je nad zářezem cesty umístěna provozní lesnická budova. Stoupala po západním okraji zástavby, stejně jako dnes asfaltová cesta podél plotů, která za vsí vchází do lesa. Až ta sebou nechá mýtinu na levém svahu, vynoří se vpravo zpod cesty zachovalé těleso s pražci, nejpřesvědčivější důkaz existence dráhy (i když jednotlivé pohozené pražce byly k vidění již předtím). S nimi se ostatně můžeme setkat v celé délce údolí. Těleso v odřezu pokračuje souběžně s cestou, na úrovni nádržky v ní mizí.
Následné první překročení Žiarovnice využila vedlejší cesta. Těleso pak vede dál nad levým břehem potoka a stejně jako jinde, chráněné přítmím lesa, není téměř zarostlé. Přibližně po kilometru a čtvrt, při ústí levostranného přítoku, se vrací na pravý břeh Žiarovnice. Na násep tady navazuje zbytek dřevěné mostní opěry, jinak je těleso vodou zničeno. Kousek se jej objeví opět pod cestou, přechodně zanikne a dál rozvíjí své mírné oblouky v pěkné partii mezi asfaltkou a potokem. Asi po 600 metrech by měl být další most, jeden ze série čtyř mostů přes hlavní tok v průběhu následujících 700 metrů: Bohužel v tomto místě znovu zaúřadovala velká voda, což poznáme podle pražců v potoce, existují pouze izolované části tělesa. Naštěstí v pořadí čtvrtý most přes Žiarovnici je zachován, rozhodně stojí za shlédnutí dřevěné opěry a na nich tři trámy s několika pražci. Na pravém břehu pod cestou jsou opět lepší partie tělesa, samozřejmě s množstvím pražců. Na malé otevřené ploše těleso nakrátko zaniká v odbočné cestě, jež vzápětí končí a pod stromy znovu narazíme na pražce. To je jen okamžik, těleso se znovu ztrácí, další památka se nalézá přímo na potoce. Pod stromem se skrývá malý most, pro změnu se dvěma trámy. Na levém břehu jsou, oproti dosavadnímu průběhu, dost staré pražce, za překřížením boční cesty doplněné o zbytky výhybky: tyč se závažím, naaranžovaná do odpovídající blízkosti srdcovky v zemi. O padesát metrů dál najdeme šestý a poslední most přes Žiarovnici. Opět krásné zátiší s dřevěným mostem, je skoro stejný jako čtvrtý v pořadí. Krátký navazující násep na druhém břehu je posledním pozůstatkem, koncový pětisetmetrový úsek lesní železnice zničila cesta a její smyčka v závěru údolí.
