Vozne radu
WR

Jídelní vozy Československých státních drah
Ing. Zdeněk Maruna

Poloha Československa ve středu Evropy byla příčinou toho, že od sa­mého počátku výstavby železnic byly naším územím vedeny důležité mezi­národní spoje. Jejich komfort se záhy zvyšoval zařazováním přímých vozů, posléze přímých lůžkových vozů a doplňováním dálkových rychlíků jí­delními vozy. Na rakousko-uherském území převzala iniciativu Mezinárod­ní společnost lůžkových vozů (CIWLJ, když v roce 1876 zavedla dva lůžkové vozy (č. 18 a 19) na linii Vídeň­-Cheb. Postupně rozšiřovala sít lůž­kových a jídelních vozů a v jejím provozu zůstaly tyto vozy na našem území i po celé období Českosloven­ských státních drah mezi válkami.
V Československu bylo v provozu ví­ce než dvacet relaci, které se kon­centrovaly na nejvýznamnější tratě mezi Chebem, Prahou a Českou Tře­bovou s větvením na Bratislavu a Bo­humín, avšak jednotlivými liniemi ČSR spojovaly s Berlínem, Paříží, Stuttgartem, Vídní, Varšavou a Buda­peští. Za pozornost stojí i relace zdánlivě podružného významu, např. Praha-Podmokly, Cheb-Liberec, Br­no-Žilina a přivěšování jídelního vo­zu jen v části trasy rychlíku (mapka ukazuje stav relací jídelních vozů v létě 1934 s čísly rychlíků, čárkova­ně značeny bufetové vozy). Jejich účel vysvitne teprve v návaznosti na tehdy obvyklé propracovávání sklad­by vlaků přivěšováním a odvěšováním vozů v jednotlivých stanicích. Tak např. u rychlíku R 2 Praha Wilsonovo nádraží (21.08) -Bohumín-Košice­-Jasiňa (16.14) s přímým vozem osob­ním Praha-Užhorod (12.11) a lůžko­vým Praha-Košice-Bukurešť je jídel­ní vůz zařazen spolu s ním jen v úseku Spišská Nová Ves (7.47]-Královo nad Tisou (12.42).

V motorových vozech řady M 290.0, zavedených do provozu v roce 1936 jako Slovenská strela, byl bufetový oddíl obhospodařovaný také společ­ností CIWL.
Druhá světová válka ochromila pro­voz jídelních a lůžkových vozů. Naše země se dostaly pod vliv německé společnosti Mitropa, která přes naše území vedla několik málo relací lůž­kových vozů v mezistátních vlacích. Provoz jídelních vozů byl téměř za. staven; např. v létě 1943 byl u celých tzv. ČMD v provozu jediný jídelní vůz, který byl k mezistátnímu rychlíku R 147/R 148 Berlín-Praha-Bratisla­va-Budapešť přivěšován v úseku Praha Hybernské nádraží (5.00)­-Lanžhot (10.56) s večerním návra­tem (19.08 - 1.09). V období 1944/ /1945 byl doplněn dalším vozem na spoji DmW 3/D 6 Praha-Č. Třebová.
Oběh jídelních vozů na našich tra­tích začal opět vzrůstat po osvoboze­ní, kdy se provozu zpět ujala CIWL. V létě 1947 jídelní vozy nacházíme na spojích 161/162 Praha-Stuttgart, 56, 256/257, 57 Praha-České Velenice­-Vídeň, 6/7 Praha-Bratislava, 22/21 Praha-Bohumín a 182/181 spolu s 184, 22/21, 1983 Bratislava-Košice. Kromě toho byl bufetový provoz v motoro­vých rychlících Ostravan, Slovenská strela a Tatranský expres.
Politické změny v roce 1948 měly za následek, že naše železnice se do­staly z vlivu společnosti CIWL a pro vnitrostátní spoje si začaly budovat vlastní park jídelních a lůžkových vozů. V období okolo roku 1950 bylo k ČSD zařazeno 28 jídelních vozů, označených Ara 1-0200 až 1-0227. Je­jich původ byl vesměs německý (Mi­tropa), některé byly před tím v do­časném provozu u ČSD jako vozy osobní. Představovaly výběr z historie stavby jídelních vozů od počátku sto­letí: byly mezi nimi staré vozy oblo­žené týkovým dřevem, některé do­konce šestinápravové [Ara 1-0200, 1-0222], klasické celokovové vozy ze souprav Reingoid (Ara 1-0212, 1-0213 z roku 1928) i z nejmodernější němec­ké konstrukce z válečného období charakteristické skládacími dveřmi a proudnicovou linií bočnic, protažených nad nárazníky (Ara 1-0201 až 1-0203, známé například z filmu Expres z Norinberka ]. Jejich typické barvy u ČSD byly modrozelená nad poprsnicí a bílá okolo oken, pouze dřevem obložené vozy byly celé tmavě modré.
Kromě těchto vozů jídelních si ČSD upravily několik podvozkových osobních vozů na bufetové. Byly to Aba 1-6881, 1-6735, 1-6752,1-6901 (po roce 1957 ozna­čené Ara 500 až 503) a ABCa 1-8859, 1-8895, 1-8886, 1-0901, 2-8014 (A B Ra 520 až 524).
Novostavby jídelních vozíc obdržely ČSD ve dvou sériích po deseti vozech: WR 400 až 409 ( Görlitz 1958 až 1959 j, WR 410-419 (Bautzen 1960; později označeny 88-10 026 až 044, když poslední z vozů předtím shořel]. Vozy mají vzdá­lenost otočných čepů 17,0 m,rozvor pod­vozků 2,5 m a vzhledově odpovídají teh­dy dodávaným lůžkovým vozům z NDR.
Prvními domácími dodávkami pro ČSD byly tzv. polojídelní vozy, označené již v novém číslovacím systému BRa 550 až 559 (později 85-10 001 až 045 a 85-50 046 až 050], které byly dodány na přelomu let 1959 a 1960. Vyrobila je Tatra Smí­chov a jejich konstrukce byla odvozena od osobních a lehátkových vozů tehdy vyráběných pro ČSD.
Dále dodávané podvozkové osobní vo­zy nesou již jednotné znaky typu Y po­dle UIC: délka přes nárazníky 24,5 m a vzdálenost otočných čepů 17,2 m. Mezi ně patří také série 25 jídelních vozů WR 88-80 001 až 025, postavená v letech 1969 a 1970 v NDR (Bautzen).

mapa nasadenia jedálenských vozňov

V roce 1969 vagónku ve Studénce do­dávala motorové a přípojné vozy mezi­státních souprav Vindobona Berlín­-Praha-Vídeň. K těmto soupravám, ja­ko typ Y, byly v červeno-krémové barvě dodány bufetové vozy BRam 85-09 000 až 004 s rychlíkovou brzdou a vzhledově stejné BRam 85-09 005 až 010 s osobní brzdou a pro vnitrostátní provoz. Další čtyři vozy téže konstrukce, avšak v ze­lené barvě a s jinou koncepcí topení, by­ly dodány v téže době s označením BRa 85-80 000 až 003 pro mezistátní provoz.
V roce 1976 ČSD obdržely další třiceti­vozovou sérii modrých vozů typu Y, WR 88-41 001 až 028 (další dva vozy byly za­řazeny do vládních vlaku). Jejich výrob­cem byla vagónka v Bautzenu.
Následná dodávka jídelních vozů pro ČSD však již předznamenává přechod na­šeho vozového parku k vozům typu X podle UIC, které mají délku přes náraz­níky 26,4 m a vzdálenost otočných čepů 19,0 m. Prodloužená vozová skříň umož­nila vhodně spojit kuchyňské a jídelní prostory restaurace s prostorným oddí­lem pro občerstvení vstoje u bufetu. V roce 1978 bylo - opět z Bautzenu ­dodáno 40 vozů označených WRab 88-41 031 až 070 (zobrazeny na výkrese), které se staly vizitkou našich vlakových služeb.
Přechod na nová řadová označení v ro­ce 1985 se u těchto vozů projevil změnou na WRRm, zatímco předchozí dodávka nese nové označení WRm.
Zatím nejnovější dodávku vozů této kategorie tvoří 20 lehátkových vozů s bufetovým oddílem pro zájezdovou službu, BRcm 85.40001 až 020 (Bautzen 1986), které při své délce 26,4 m jsou neseny nejmodernějšími podvozky vznik­lými ve spolupráci ČSSR a NDR, typu GP 200 s kotoučovými brzdami.

(Železničář 12/1987)

	Strana vytvorená / Site created : 05-VI-2000 Posledná aktualizácia / Last update : 19-IX-2002
	( wr.htm )