Hlavní údaje: 210
Původní řadové označení ČSD | S 458.0 |
Současné řadové označení | 210 |
Označení výrobce | 51 E 0, 1, 2, 3 |
Výrobce | Škoda Plzeň |
Počátek dodávek | 1973 |
Počet vyrobených vozidel | 74 |
Počet vozidel ve stavu ČD | 37 |
Uspořádání pojezdu | Bo'Bo' |
Průměr hnacích dvojkolí | 1050 mm |
Délka přes nárazníky | 14 400 mm |
Rozchod | 1435 mm |
Trvalý výkon | 880 kW |
Nejvyšší rychlost | 80 km/h |
Služební hmotnost | 64 t |
Trakční systém - střídavý | 25 kV, 50 Hz |
Vznik a popis
Ukončení provozu parních lokomotiv, vysoká energetická
náročnost a velká úroveň vnějšího hluku v městských
aglomeracích byly hlavní důvody, které vedly k vývoji
elektrických posunovacích lokomotiv. V koncepci elektrických
lokomotiv 2. generace pro Československé státní dráhy se
uvažovalo s vývojem posunovacích stejnosměrných i
střídavých elektrických lokomotiv v maximálně unifikovaném
provedení.
Vzhledem k akutní potřebě objednalo federální ministerstvo
dopravy vývoj prototypové lokomotivy v roce 1971 po ověření
dobrých pracovních vlastností stejnosměrných posunovacích
lokomotiv řady E 458.0 ( 110 ). Závod
Elektrické lokomotivy ŠKODA Plzeň vyvinul a vyrobil prototyp
počátkem roku 1973 a téhož roku byl po úspěšných
ověřovacích zkouškách dodán ČSD. Prvních třicet
sériových lokomotiv vyrobili v Plzni ještě v roce 1973,
další v letech 1983 a 1988.
V souladu se zadáním vychází mechanická část z
uspořádání stejnosměrných posunovacích lokomotiv.
Lokomotivy jsou kapotové se střední kabinou strojvedoucího,
která má dva diagonálně umístěné řídicí pulty. Na
střeše kabiny strojvedoucího je sběrač proudu
polopantografové konstrukce. Nízké, v přední části
zúžené kapoty, umožňují dobrý výhled strojvedoucího při
posunu i snadný přístup k trakčnímu zařízení. Podvozky
jsou rovněž unifikované s lokomotivami řady E 458.0 ( 110 ), liší se pouze úpravami uložení
trakčních motorů typu TE 006.
Elektrická část lokomotivy má moderní koncepci - jako první
sériová lokomotiva měl tento typ tyristorovou regulaci. Do
silového obvodu trakčního usměrňovače jsou zapojeny dva
tyristorové antiparalelní fázově řízené regulátory
napětí a dva diodové můstky zajišťující plynulou změnu
trakčního proudu. Transformátor uložený pod kabinou
strojvedoucího nemá odbočky. Trakční obvody a kombinované
zapojení stejnosměrných trakčních motorů a jejich buzení
umožňují normální jízdu v plném rozsahu tratových
rychlostí a dva režimy pomalé jízdy pro posun a
rozpouštění vozů na svážném pahrbku.
Lokomotivy mají na čelech zásuvky pro elektrické vytápění
pro umožnění vedení lehkých osobních vlaků v zimním
období.
Podobně jako u stejnosměrných posunovacích lokomotiv je i u
lokomotiv střídavých odlišné barevné provedení
prototypových a sériových lokomotiv. U prototypových
lokomotiv spočívalo základní barevné řešení v kombinaci
dvou odstínů modré (modř návěstní byla na kapotách a
spodní části kabiny strojvedoucího a modř světlá na horní
části kabiny). Rám lokomotivy, podvozky a boční a
narážecí ústrojí bylo černé s bílým olemováním
talířů nárazníků a bočních ploch obručí. Ozdobné pruhy
na přední části kapot byly světle modré. Zábradlí a madla
byla žlutá (žluť chromová). Sériové lokomotivy měly
základní kombinaci ve stejném členění barev červeno -
krémovou (červeň rumělka světlá a krémová světlá). Rám
lokomotivy a střecha kabiny byly šedé (šeď střední).
Tažné a narážecí ústrojí bylo černé. Sběrač proudu byl
oranžový (oranž návěstní).
U prototypové lokomotivy byla v roce 1990 ve výrobním závodě
rekonstruována elektrická výzbroj a lokomotiva je
přečíslována na 209.001. Zajímavou rekonstrukcí, která
byla počátkem roku 1991 ověřena v lokomotivním depu České
Budějovice na lokomotivě 210.026, je úprava pro možnost
cizího napájení na neelektrizovaných tratích z baterií
umístěných v zavazadlovém voze.
Zdroj:173
URL o rušňoch ŽSR radu 210
![]() |
Strana
vytvorená / Site created : 02-X-2000 Posledná aktualizácia / Last update : 26-I-2002 |
( http://www.rail.sk/arp/slovakia/rolstock/210-2.htm ) |